Co mě potkalo v mém životě

• 1983 – Zatímco se v roce 1983 William Golding už radoval z Nobelovy ceny za literaturu, já jsem se teprve začala rozhlížet po světě. Mamince jsme dala dost zabrat 17.května a pak vlastně ještě i dalších minimálně osmnáct let.
• 1986 – Mikuláš – první foto s mikrofonem…
• 1989 – V první třídě začínám s oslovením “soudružko učitelko” a končím ho s oslovením “paní učitelko”. Jasnou změnu si uvědomím na oblíbené žvýkačce Pedro a stále horší dostupnosti “céček” Ani jsem nemohla nic slíbit jako jiskra jasná. Začala jsem taky souběžně s pravidelnými a dlouhými procházkami do ZUŠ na druhém konci města – dech jsem lapala během celé hodiny zpěvu a chytla ho až na hodinách hudební nauky
• 1991 – V roce 1991 jsem si poprvé vyzkoušela prkna, která znamenají svět. Měla jsem štěstí, protože v Rakovníku bylo ještě staré kouzelné velké divadlo, které měla atmosféru. Vždyť tu pravidelně hrávali takové mistři jako Zdeněk Štepánek. Staré kostýmy, rekvizity, co zažily mnohé i ten divadelní prach v těžké oponě mě okouzlili.Ani mi nevadilo, že moje první role (kterou samozřejmě dost prožívala), byly nohy draka v pohádce Tři rubíny - silně prožité a plné emocíJ
• 1995 –jsem překročila už ne starobylý práh rakovnického Gymnázia, ve kterém je stale duch Zikmunda Wintera. Když mě v jedenácti pasovali na studenta, připadala jsem si neskutečně dospěle a samozřejmě důležitě – I když výška tomu neodpovídala a vlastně ani teď neodpovídá. V okouzlení písničkářů s kytarou jsem si doma začala pomalu brnkat akordy – doteď děkuju knížce Já, písnička, kde byly hezky rozkreslené a já mohla zkouše a zkoušet. Doteď si pamatuju radost, kdy po dlouhém zkoušení, zoufalství a novém odhodlání poprvé zaznělo „Efko“. Po letech docházení do ZUŠ v Rakovníku jsem nezanevřela na zpěv, naopak, a jsem ráda, že na můj zpěv nezanevřeli rodiče ani přátelé. I když jsem pro ZUŠ neodzpívala ani jeden koncert kvůli trémě, po pomalých krůčcích a dlouhém přesvědčování jsme více méně z „hecu“ založili studentskou kapelu „Winterband“. Na gymplu jsem byla docela činorodá – hrála jsem pravidelně tennis – doteď děkuji za trpělivost trenérce Kláře, tančila jsem latinu,což mě  neskutečně bavilo a zase děkuju – už tam nahoru – tanečnímu mistrovi  Václavu Černému i jeho rodině, kteří mi dali strašně moc . A doteď navíc děkuju, že umím chodit na vysokých podpatcích :).
• 2001 – Zkouška dospělosti dopadla výborně a já se rozhodla věnovat jazykům – Bruce willis byl silnou motivací – tak hurá na zdokolování angličtiny Tlumočení
• 2002 – jsem konečně opravdovou studentkou na UK a znovu se cítím během imatrikulace důležitě a v prostorách, kde dýchá genus loci I dost pokorně.
• 2008 – V karolinu jsem stanula ještě dvakrát – v tomhle roce jsem si šla pro obrovký diplom “slečny doktorky” – a jsem PhDr.